Týn nad Vltavou

1. století 

Pravděpodobně již na počátku 11. století se dostalo území „nikoho“ mezi Lužnicí a Vltavou do majetku pražského biskupství. V jeho středu vyrostla týnská osada, díky své poloze při vodní cestě a vltavskému brodu se stala významným ekonomickým a obchodním střediskem. Nejstarší dochovaná písemná zpráva, potvrzující existenci Týna je z prosince roku 1229.

 13. století

Za biskupa Tobiáše z Bechyně došlo k prudkému rozvoji. Tobiáš založil na západním okraji osady nové městské centrum Nový Týn, soustředěného kolem kostela sv. Christofora. Po smrti krále Přemysla Otakara II. byl Týn nad Vltavou vypálen odbojnou šlechtou v čele s Vítkovci, jako pomsta královu stoupenci Tobiášovi z Bechyně.

14. století

V 80. letech 14. století měl Týn nad Vltavou 132 domů, na protilehlém břehu řeky na Malé Straně 33 domů . Ve městě vyrábělo pivo 6 pivovarů a bylo zde 43 hospod.

15. století

Roku 1415 změnilo týnské panství i hrad majitele. Arcibiskub Konrád z Vechty je zastavil Janovi ze Sobětic. Téměř dvě stovky následujících let pak zůstal majetek v rukou světských osob. Nadcházející husitství do dějin města nijak významněji nezasáhlo. Pouze jednou byl v nevýznamné šarvátce vypálen kostel sv. Christofora. 

V roce 1461 vymanil Jiří z Poděbrad vltavotýnské panství z katolických kruhů a zastavil je 14. dubna téhož roku synovi svého zemřelého přítele a spolubojovníka Jana I. Čabelického, Janu II. Pod jeho vládou prožil Týn složité období náboženských sporů a válek. V roce 1468 byl vypálen katolickou Jednotou pod vedením Jana ze Šternberka a Jindřicha Hradeckého. 

16. století

V roce 1513 získal majetek po Janově smrti syn Prokop a zvětšil jej o několik vzdálenějších pozemků. V roce 1530 odkázal závětí panství manželce Johaně rozené Rendlové z Úšavy, aby je spravovala až do zletilosti potomků. 

17. století

 30. března roku 1600 Prokop Čabelický zemřel a odkázal v závěti své manželce Bohumile pouze dvůr v Branovicích, ostatní majetek musel být podle zákona navrácen králi. Prokopův syn Ferdinand se s tím ale nechtěl smířit a na počátku roku 1601, před královskou exekucí a svým nuceným přesídlením do Branovic, poničil vše, co nemohl z hradu odvézt.

19. května roku 1601 potvrdil Rudolf II. nájem obce, hradu s pivovarem, mlýnem, pilou, třemi poplužními dvorci a 27 poddanskými vesnicemi, městu Týnu na dobu 9 let. a dne 8. srpna roku 1609 císař Rudolf II. povýšil Týn na město královské.

18. století

V roce 1721 bylo město již téměř cele obnoveno do podoby před třicetiletou válkou, především díky rozvíjející se síti erárních silnic. Nevýznamnějším spojením, Norimbersko-vídeňskou obchodní trasou, projížděly směrem od Protivína přes Týn dále na Veselí nad Lužnicí formanské vozy, dostavníky a ekvipáže a od r. 1722 kurýři zestátněné říšské pošty. 

V roce 1728 vydal arcibiskup Ferdinand městu nový řád. Roku 1749 zřídila armáda nedaleko Týna rozsáhlé cvičiště císařských polních dělostřelců. Tragická událost zasáhla dělostřelecký tábor 20. června roku 1753. Při přípravách prezenčního cvičení, jemuž měla osobně přihlížet sama císařovna Marie Terezie, explodoval ve dvou laboratořích střelný prach. Více jak 80 dělostřelců bylo zabito a přes 40 vážně poraněno. 12. března roku 1796 navíc postihl Týn nad Vltavou největší požár v celé jeho historii. Sto čtyřicet osm domů do základů shořelo, s nimi i zámek, radnice s celou registraturou, škola, děkanství, mlýny, špitál a částečně také kostel. 

19. století

V létě 1831 se vyskytla epidemie cholery. V zimě nemoc částečně polevila, ale od poloviny května roku 1832 se opět  rozrostla. Ve městě denně umírali až čtyři lidé. V polovině června se podařilo nákazu na čas zastavit, ale v září se objevila znovu a trvala až do začátku listopadu. 

 V  letech 1842 - 46 se z popudu nového arcibiskupa Aloise Josefa svp. Schrenka opravoval kostel sv. Jakuba a definitivně rušil přilehlý hřbitov, čímž se hlavní náměstí zvětšilo téměř o jednu třetinu.

Dne 3. července 1847  zemřel v Kolodějích nad Lužnicí „patriarcha českého loutkářství“ Matěj Kopecký. K poslednímu odpočinku byl uložen na týnském hřbitově.

V roce 1854 okres Týn nad Vltavou sestával z 22 obcí s celkovým počtem 17 395 obyvatel.

V roce 1874 byl založen hasičský spolek Ochrana.

Každoroční jarní povodeň poškodila 7. března 1891 dřevěný most. Město se rozhodlo pro stavbu odolnější, ocelové konstrukce a 2. května následujícího roku stavba začala, 4. listopadu byl most slavnostně vysvěcen a zpřístupněn.

V roce 1891 vznikl v Týně vlastní regionální tisk s názvem Vltavan. V drobnými přestávkami vychází dodnes jako zpravodaj Vltavín.

 20. a 21. století

V roce 1910 zde žily již jen 3 792 osoby. Nadcházející světová válka přerušila jakékoliv snahy o městský rozvoj. Více než sto obyvatel padlo na válečných frontách, mnozí již po oficiálním konci války jako legionáři. 

 V roce 1925 vyrostla budova Sokolovny s restaurací a třemi sály, nové kulturní centrum města. 

Výsledkem dvouleté snahy místního Musejního spolku bylo v roce 1932 založení Městského muzea. Válečná léta sice na čas činnost muzea zastavila, ale po válce došlo k jejímu obnovení. V roce 1955 muzeum získalo nové reprezentační prostory arcibiskupského zámku, svého dosavadního sídla. Duší muzea a jeho zakladatelem se stal týnský rodák, učitel Bedřich Karásek.

Druhá světová válka zasáhla město v mnohem silnější míře než katastrofa předchozí. 16. března 1939 začala okupace Týna nad Vltavou příchodem německého dělostřelectva. Přední představitelé města byli hned na začátku války zatčeni a deportováni do koncentračních táborů, na jaře roku 1942 je následovaly transporty židovských obyvatel z celého Vltavotýnska. Vznikla německá škola, české spolky byly rozpuštěny.

30. května 1942 získal se  pět zaměstnanců Okresního úřadu stalo prvními jihočeskými oběťmi heydrichiády.

V poválečných letech do kasáren nastoupil nový útvar československé armády, v roce 1947 byla postavena nová budova školy na Malé Straně. 

V roce 1948 bylo na Vltavotýnsku v 27 obcích napočteno 24 140 obyvatel.

V budově bývalého arcibiskupského zámku zahájilo 1.9.1949 činnost vyšší gymnázium. Příštího roku přesídlilo do nové školní budovy na Malé Straně, odkud se po 23 letech přestěhovalo na své dosavadní místo, do budovy bývalé hospodářské školy v Čihovicích. 

V roce 1960 Týn nad Vltavou připadl okresu České Budějovice.

V letech 1974 - 75 byl v areálu bývalého pivovar vybudován velký závod Mikrotechna.

Nejvýznamnějším zásahem do vzhledu města i okolí se stala stavba Jaderné elektrárny Temelín, zahájená v roce 1980. Pro potřeby elektrárny byla zřízena dvě vodní díla, nad Týnem přehrada Hněvkovice a pod Týnem Kořensko.

V roce 1983 vybudovali divadelní ochotníci v městském parku, na místě bývalého hradu, otočné hlediště. Vznikaly další závody a průmyslové podniky, v roce 1988 byla postavena nová poliklinika a lékárna. 

V květnu roku 1992 byla v Praze založena Nadace Alfréda Radoka pro podporu původní divadelní tvorby a literárně-dramatického umění. Jméno geniálního režiséra, rodáka z Koloděj nad Lužnicí, se tak znovu po dlouhé odmlce dostalo do povědomí široké veřejnosti. Radokově rodině byla navrácena vila v Kolodějích. V prosinci roku 1999 na ní byla odhalena pamětní deska bratřím Radokovým.

V roce 1994 vznikla na Semenci Stanice Pomoc přírodě, která slouží jako útulek pro poraněná zvířata.

V roce 2001 mělo město Týn i se spádovými obcemi 8 256 obyvatel.

Historie města Týn nad Vltavou je celkem rozsáhlá, proto jsem se "stručně" snažila vybrat nejstěžejnější okamžiky. Podobnější historii naleznete na http://www.tnv.cz